Design

Farina vyvážel své vůně po celé 18. století v podlouhlých lahvičkách z foukaného skla. Flakonky,takzvané rosolie, mohly být uskladněny pouze vleže. Sloužily především k transportu. Do porcelánových konévek se parfém plnil teprve pro použití. Štíhlé flakonky, samy o sobě neschopné stát, měly – jak se traduje – být pro zákazníky nesmírně praktické. Napoleon si údajně nechal upravit své holínky tak, aby si do nich mohl kdykoli uložit jeden ze zelených válečků – pro každý případ, i na koni.

Flakonky původně nepodléhaly vnějším změnám. Avšak nejpozději roku 1836 se zavedením prvních samostatně stojících lahviček se stal i obal duležitým garantem jejich úspěchu. Vasilij Kandinskij, zakladatel abstraktního malířství, navrhl pro Farinu roku 1912 flakon. Byl zastoupen na výstavě Sonderbundausstellung, která se konala v Kolíně. Na této možná nejvýznamnější výstavě umění v historii Porýní poprvé vystoupili před širokou veřejnost členové uměleckých sdružení „Most“ a „Modrý jezdec“, avantgarda mladého20. století, Farina zadal vystavujícím umelcům zakázky na flakony. Uskutečněn byl Kandinského návrh. Ruský umělec stvořil hranatou, rovnou pánskou nádobku. Šroubovací zátka lahvičky připomíná častý motiv Kandinského umění stojícího na prahu totální abstrakce: cibulovité kopule na vežích ruských kostelů. Náboženský motiv na hrdle flakonu se stal hmatatelnou součástí barokního ducha v láhvi, jakýsi „Sezame, otevři se!“ pro jarní vůni z esenční kuchyně Jeana Marii.