Rodina a svět

Babička Gennari, aromatizérka, žila v Benátkách. Giovanni ji zde roku 1699 navštívil. Catarina Genari poté o svých dojmech, které v ní čtrnáctiletý hoch zanechal, napsala svému synovi Giovannimu Maria Farinovi do Maastrichtu: „Vidím v Giovannim své znalosti, své mládí. Je tak jiný. Dělí lidi na ty, co voní dobře a ty, co voní špatně. Nebude to mít lehké, ale jeho nos je stejně rychlý jako jeho rozum. Budeš z něj mít radost.“ Strýc Giovanni Maria to dotáhl daleko, poté, co Nizozemsko předhonilo Benátky v zámořském obchodě a stalo se evropskou obchodní velmocí číslo jedna. Provozoval v Nizozemí úspěšné obchodní kanceláře a byl dokonce členem maastrichtské městské rady. Rodina byla hrdá, že oni se jeho prostřednictvím dokázali, zařadit mezi globální hráče tehdejší doby. Mužští potomci rodu Farinů se obvykle po nějakou dobu vzdělávali u Giovanniho, radního v Maastrichtu. I mladý, nadaný nos rodiny měl u něj v brzké době absolvovat výuku v umění obchodu. Giovanni s tím souhlasil, trebaže neochotně. Nejprve se pokoušel vzepřít. Nakonec ale uposlechl, vyhověl rodinné tradici a roku 1700 se zapojil do obchodu svého strýce. Do doby, než se mu v Kolíně nad Rýnem nabídlo útočiště pro jeho nejosobnejší zájmy…

I nyní ho to táhlo jen a pouze za vůněmi. Vsával je, vytvářel je. Chtěl jít cestou načrtnutou svým talentem, stále za nosem. Dal to rodině vědět. V dopise strýci Giovi ho informoval o obchodní cestě do Věčného města: „Jak jiný ten Řím je, nic zde nepřipomíná bohatství Benátek, jak obrovské jsou ty prázdné budovy, jak nekonečné ty vydlážděné ulice, které jsou jak prašné, tak suché, až to lechtá v nose. Vůně levandule se vznáší ve stromech, smíchaná se suchými trávami. Je jiná než naše levandule, která podtrhne svežest léta.“

V podstatě pro něj ono tisíce let staré město znamenalo jen jediné: šílené šimrání v nose! Bylo mu 16 let, usídlil se ve světě vůní a začal sbírat vůně celého světa. Na dalších a dalších cestách poznal velká města, vůně knížectví a dalekých zemí. Janov, Londýn, Řím, Versailles, Rotterdam, Madrid, Vídeň, Konstantinopol, od Severního po Středozemní moře, od Atlantiku k Bosporu – v síti metropolí se pohyboval celý život. Místa a osoby klasikoval podle vůní. Neznal témeř jiný smysl než čichový. Ten mu byl vším. Ještě ve vysokém věku si dovedl kdykoli vyvolat v nose ve všech podrobnostech vůni lagun, na nichž pluly Benátky, a smyslné zátočiny jejich duše. Smíšené s aromaty kamene a omítek honosných paláců a kostelů a lidí přicházejících a odcházejících, sedících v gondolách a proudících přes mosty, v něm každý kanál, každý kout a každičké náměstíčko zanechaly svůj vlastní čichový obraz.

Dokonce i původ a činnosti lidí se naučil rozlišovat nosem: zemi, region, práci – všechno to později poznal se zavřenýma očima.